Hned mi naskočily dvě pohádky, které jsem napsal už dávno. Co se týká bylinek.
Malá ukázka.
Je pravda, že dýmka, kterou našel, byla na Krtečka trochu velká, tak malinko pokrátil třešňovou troubel, opřel si jí k hliněnému stupínku, na který si vylezl, a už to bylo lepší. Nacpal do ní sušené jahodové listí a zapálil, opravdu to vonělo po jahodách, kouřil pomalu, tak jak to viděl u toho dědy na zahradě. A jak tak kouřil, vymyslel náramnou věc, bude doktorem. Nemocná zvířátka budou k němu chodit, on jim bude dávat bylinky a zvířátka si z nich budou dělat čaj a také je ještě budou kouřit, aby to opravdu mělo účinek. No jo, ale kde vezme tolik dýmek? …………………………………………Jasně, to je ono, bude je vyrábět, stane se ještě výrobcem dýmek.
Krteček to myslel vážně a hned se pustil do práce. Nejdřív si vyhrabal velkou místnost, takovou dílnu, aby měl kde dýmky vyrábět a prostor na uskladnění materiálu. Dílnu si udělal opravdu prostornou, tady mohl pracovat i za špatného počasí. Vedle udělal menší místnost, se dvěma větracíma krtinama, na uskladnění bylinek. Mezi tím si odskočil k myšce a domluvil se s ní, že mu našije nějaké pytlíky na bylinky, jedny větší na skladování a jedny malé pro pacienty. Touhle dobou ho zvířátka moc neviděla, ptali se mezi sebou, jestli není nemocný, ale nikdo nevěděl. Sem tam ho někdo zahlédl, jak vyběhl do lesa, tu a tam něco sebral a hned zase zalezl. To Krteček chodil do lesa pro materiál na dýmky, vyráběl hlavičky dýmek ze žaludů a kaštanů a na troubele potřeboval větvičky z bezu. Chtěl jich pár vyrobit do zásoby, než se stane tím doktorem, potom už je bude vyrábět průběžně, nebude mít tolik času, až začne ordinovat. Byl přesvědčený, že bude u něho v ordinaci nával.