Další vernisáž šťastně za námi a už nikdy. Sice jsem to říkal i po první výstavě,
ale už fakt ne. Jak jsem zjistil, dost mě to vycuclo.
Chci však ještě poděkovat několika lidem. Jakubovi za velkou pomoc a hlavně za skvělou a fundovanou úvodní řeč na vernisáži.
Všem, kteří byli ochotní přijet do Sedlčan a podpořit mě, protože známé tváře při mém mluvení byly pro mne tou správnou oporou. Protože krom pana Bareše z místních nikoho neznám. Děkuji tedy těm co přijeli relativně z blízka, Jakubovi, Lence, Pištovi, také Dejmalovi s Dejmálkem a Andreou a Fénixovi s Markétkou.
Kamarádovi hodinkáři Jaroslavovi s manželkou a dalším, kteří už vážili delší cestu, Littlebullovi s Luckou a Ivošovi s Janou.
Myslim si, že tam proběhla velká propagace našeho klubu a účast zhruba 70 lidí, včetně docela velkého zájmu tisku, až mě to samotného překvapilo, byla
taková odměna.
Přítomnost pana knížete a jeho skromná nenápadnost
povznesla vernisáž zase o kousek výš. Alespoň tak jsem to vnímal já a věřím, že i ostatní.
Když si koupil jako první mojí knížku a chtěl jí podepsat, nesmírně mě potěšilo vědomí, v jaké knihovně se ocitne.
Mám velkou radost a zároveň malou závist, ale opravdu malinkou, že podepsal Lucce svou podobiznu, kterou Lucka nakreslila. Jenom jsem měl trochu strach,
jak pan kníže hůře slyší, abych řekl dost jasně, že potřebuji obrázek podepsat, že to neni dárek pro něj.
Bál jsem se, že poděkuje a strčí si ho do podpaží.
V neposlední řadě poděkování všem kteří mně zapůjčili část své sbírky, hlavně však Dejmalovi, jehož sbírka první republiky je úctyhodná.
A samozřejmě také Haničce, která dokáže všechny mé vrtochy tolerovat.
Uctivost.
Pavel fotil, tak sem snad dá i nějakou fotku.