od itrnda » 30 čer. 2020, 23:06
Já nabízím hned dvě verze:
Ta první je sice pravdivá, ale nudná. Můj profesor asi neměl rád dlouhá slova, a tak si moje příjmení zkrátil na “Trnda!”, což mi ale bylo rozhodně milejší, než dosavadní “Váňo, Váňo, Ivane!” Později jsem zkrátil ještě razantněji svoje křestní, dal to na začátek a bylo to - itrnda.
Ta druhá a zajímavější varianta je ale daleko poutavější, a kdo nemáte pevné nervy a trošku času, tak už raději ani dál nečtěte:
V jednom ze svých minulých životů jsem se totiž živil jako dost neschopný vojenský felčar, ale zato z bohaté knížecí rodiny - kořeny našeho starobylého rodu sahaly až do Blagorodinské oblasti v Pskovské gubernii, měli jsme přes tři sta duší, ale to jen tak pro zajímavost, nechci vás tady zrovna tímto ohromovat.
V roce 1774 jsem trávil dovolenou na Jaltě na Krymu, když si pro mne takhle navečer (zrovna jsme chtěli s Vasilisou zasednout k Šči, co si vzpomínám) nechal poslat místní gubernátor (myslím, že mu říkali Pjotře Vasiljeviči, nebo tak nějak), že prý ve vedlejší vesnici Aluště probíhá utkání v šipkách mezi ruskými a tureckými vojsky, a že jejich generál Michail Illarionovič Kutuzov to dostal šipkou rovnou do oka. Tak jsem se tam vypravil, jakýsi trn tomu Kutuzovovi čouhal skutečně z oka.
Nabídl jsem mu, že mu trn z oka odborně vytáhnu, ale byl jsem přitom dost nervózní, protože jsem dost spěchal na večerní souboj s podplukovníkem Vsevolodem Marcajanem, který večer předtím smrtelně urazil moji ženu, kněžnu Vasilisu (prohlásil před společností, že Vasilisa má největší zadek na světě, což ani zdaleka nebyla zcela tak úplná pravda). Ale to skutečně jen na okraj.
Na mojí nabídku hlesl bolestí trpící Kutuzov: “Trn? Da!”, já mu ho vyškubl a odjel na souboj, on přišel o oko a já večer o život, protože Marcajan byl bohužel fakt hodně dobrý střelec...