Z úplně, ale úplně jiné destinace:
Co je to vůbec za značku?
Vyznáte se v doutnících? Hádejte!
To je přece jasné - je to viržínie. Goosfoot. Anebo Maryland.
Ne.
Že bych se spletl? Tak Legitimo. Direktně z Brazílie.
Taky ne.
Curacaco. Z Bahie.
Zase vedle!
To jsem blázen, tak co je to zač?
Vytáhl jsem další doutník, rozbalil ho po listech a podal mu ho na dlani.
Copak vám přeskočilo? Ničit takový báječný doutník!
To nic. Zatvářil jsem se náramně sebevědomě. Zítra nebo pozítří dostanu další.
Hloupé vtipy! Zabručel. Kde byste je vzal! Odkud?
Tam odtud. Mám továrničku. Ukázal jsem ke svému mustangovi.
Hloupé vtipy! Zabručel.
Žádné vtipy - radši si dřív pořádně prohlédněte ten tabák.
Tabák neznám, pobroukával, ale je znamenitý.
Hrábněte tam mustangovi do sedla, vybídl jsem ho.
Vybuchl: To je třešňové a lentiškové listí!
Tak jest. A je mezi ním taky trochu divokého konopí. A ty obalové listy nejsou nic jiného než pilát lékařský, co se mu tady v kraji říkává verhally. A toto je ta moje továrnička.
Tahle bedýnka? ustrnul.
Úplně stačí, dáte tam všechny ty druhy listí, co jsem vám vyjmenovat a strčíte si to pod sedlo. Je tam teplo, listí začne kvasit - no a to je celý ten zázrak.
Klobou dolů, Charley! A vykládejte si co chcete, mně chutná prvotřídně.
Stařík si zamlaskl, to, co jsem mu odhalil ze svého výrobního tajemství, ho nemohlo ani v nejmenším připravit o požitek. Vychutnával doutníček do posledního oharku, dokud z něho vůbec ještě něco mohl držet mezi prsty.
(Karel May: Smrtící prach)