Nejsem závislák na nikotinu, takže kouřím, na co a když je nálada. Ráda se popasuju s faječkou, doma krásně voní, opravdu tomu fandím. Ale když se nervuju z práce a jiných věcí, asi bych ukousla náústek, to jsem zase cigareťák. Někdy prostě nemám nervy si dýmečku vychutnat
Nevím, zda mě pochopíte správně, někdy prostě na ten klid není nálada a nejde udělat. Nemyslím, že když dýmkař na srazu neobtěžuje se smradem s cigaret, měli by se mu ostatní dýmkaři plantat do dalších rozhodnutí. Lepení vláčků a letadýlek je přesný přirovnání.
Každopádně teď jsem dva dny strávila v kouři na srazu (hospoda jeden velkej mrak z doutníků i dýmek) a druhý den jsem s hrůzou zjistila, že mám to oblečení ve skříni a ne vyvěšené, aby vyčichlo (síla zvyku ze všech flámů). A není-tomu-nic, ne ten příšernej diskotékovej smrad jako jsem čekala. Tak zas bod pro fajfku.