Pár vtipů na Štyrlice, pamětníci určitě znají a ví
Stierlitzovi nedošel dopis z Ústředí. Přečetl si ho ještě jednou, ale stejně mu nedošel.
Ke Stierlitzovu domu přijel automobil. Z vozu vystoupili tři gestapáci a začali bušit na dveře.
"Nikdo není doma," zavolal na ně z okna Stierlitz.
Gestapáci se otočili a odjeli.
Tímto způsobem je Stierlitz vodil za nos už pátý měsíc.
Stierlitz napsal mimořádně odvážný a výhružný dopis Hitlerovi.
Dopis se vrátil jako nedoručitelný.
Na jaře roku 1947 ještě berlínská pošta nefungovala tak, jak by měla.
Jde Hitler na tajné jednání a vidí přede dveřmi sálu velkou kovovou bednu.
"Co to tady leží?"
"Stierlitz tady instaloval nejnovější sovětskou miniaturizovanou odposlouchávací aparaturu," vysvětluje Müller.
"Tak proč jste to ještě neodnesli, když už jste to odhalili?!" rozkřikl se Hitler.
"Chtěli jsme, ale nikdo z nás to neunese," posmutněl Müller.
Stierlitz vyšel z baru a opřel se hlavou o zeď.
"Od kdy se dělají stěny z asfaltu?" pomyslel si Stierlitz.
V říšské kanceláři besedují Hitler a Mussolini.
Náhle vstoupil Stierlitz, pomocí šperháku otevřel sejf, vytáhnul dokumenty, které potřeboval a klidně je začal fotografovat.
Zkoprnělý Duce jej chvíli nevěřícně pozoroval a pak se optal: "Kdo je to, Mein Führer?"
"Ále, to je slavný sovětský rozvědčík, plukovník Isajev!" odpověděl Hitler.
"To je divné. A proč ho nezatknete?" podivil se Duce.
"To nemá smysl, stejně se vždycky z toho vykroutí," pravil rezignovaně Hitler.
Gestapáci vyšetřovali Stierlitze už třetí týden, ale stále se nedozvěděli nic o nové sovětské šifře. Müller nakonec navrhl, aby Stierlitze nechali v mučírně samotného a skrytým průzorem sledovali, jak se zachová.
Když se tak stalo, zeptal se Müller pozorovatele: "Tak co dělá Stierlitz?"
"Stojí u zdi," odpověděl pozorovatel, "bije do ní hlavou a křičí: Maxime, proboha, musíš si na tu blbou šifru vzpomenout nebo tě tady utlučou!!"
Stierlitz vykopl dveře a po špičkách se plížil k zamyšlenému Bormannovi.
Stierlitz obvykle slavil svátek 23. února tak, že si oblékl rubašku, vypil láhev vodky a hrál na harmoniku. Jednou při této příležitosti vyrazil do jedné z berlínských pivnic, kde zastihl několik gestapáků, které donutil pochodovat a zpívat revoluční písně.
Sotva přišel domů, uvědomil si, jak blízko byl toho dne k prozrazení.
Stierlitz se zamyslel. Hlavou mu táhly chmurné myšlenky.
"Žádný strach, všechno se povede!" řekl si Stierlitz.
Když uviděl, že se všechno skutečně povedlo, spláchl.
Stierlitz se 1.dubna rozhodl Müllera pořádně napálit aprílem: "Müllere, víte o tom, že jsem sovětským agentem?"
"Nevím," napálil Müller Stierlitze.
Müller odhalil Stierlitze jako sovětského špiona nikoliv podle kalašnikova nedbale přehozeného přes rameno, nikoliv podle padáku, který nedbale táhl za sebou, ale podle cedulky oděvní továrny "Bolševička" ve vnitřní náprsní kapse, kterou z příslovečné ruské nedůslednosti zapomněli odpárat.
"Jakou barvu mají mé trenýrky, Stierlitzi?" zeptal se Müller.
"Červenou," odpověděl bez rozmyšlení Stierlitz.
"Ha! Teď jste se prořekl!" vybafl Müller. "Barvu mých trenýrek zná jen ruská pianistka!"
"Müllere, zapněte si poklopec, nebo ji bude za chvíli znát celý abwehr!" pravil otcovsky Stierlitz.
Stierlitz a Müller se opalují na pláži. Stierlitz má červené plavky se srpem a kladivem, Müller černé s hákovým křížem.
"Odkud máte takové pěkné plavky?" zeptal se Müller.
"Ty mi dala žena k 23. únoru," odpověděl Stierlitz a zamyslel se, zda neřekl více, než musel.
Stierlitz našel v poštovní schránce vzkaz: "Konspirace byla prozrazena, okamžitě zameťte všechny stopy!!"
"Na to ti neskočím, Müllere!" pomyslel si Stierlitz a obloukem obešel koště napuštěné jedem.
Stierlitz vypadl z 15. patra.
Zázrakem se zachytil o balkón v desátém poschodí.
Zázrak opuchl a dlouho Stierlitze bolel.
Stierlitz si rád vystřelil z kalašnikova.
Kalašnikov byl sice suchar, ale Stierlitzovy fórky ho vždy dostaly.
Když byli při náletu všichni ostatní v krytu, vetřel se Stierlitz do Bormannovy kanceláře.
Nikdy nevynechal příležitost zavolat si do Moskvy na cizí účet.
"Kolik je dvakrát dvě?" otázal se Stierlitze Müller.
Stierlitz neodpověděl. Věděl, kolik je dvakrát dvě, ale nebyl si jistý, jaký názor mají na tuto otázku v moskevském Ústředí.
Stierlitz přišel k náměstí Alexanderplatz a aby nevzbudil pozornost, překonal je plížením.
Stierlitz vždy pouštěl dámu první do dveří.
Za dveřmi mohl číhat Müller.
Duben 1945. Porážka Německa je očividná.
Hitler chodí pro říšském velení a všude vidí stejný obrázek: důstojníci se opíjejí a svého führera si nevšímají.
Když však Hitler vstoupí do jedné z kanceláří, vidí Stierlitze, jak sedí za stolem a pilně pracuje.
Spatřiv hlavu Třetí říše Stierlitz vyskočil a vykřikl: "Heil Hitler!"
Na to führer pravil: "Maximiči, to byste ani nebyl vy, kdybyste zase neintrikoval."
Stierlitzovi přišla upomínka z gestapa: pokud nezaplatí účet za elektřinu, odpojí mu ilegální vysílačku.
Müller uslyšel za oknem kroky. "Kdo je to?" otázal se.
"Déšť," odvětil Stierlitz a zabubnoval prsty na sklo.
Do Stierlitzovy kanceláře volá Müller: "Stierlitzi, jestli ještě jednou zjistím, že si krájíte klobásu na tajných dokumentech, zakážu vám krást v mém sejfu!"
Stierlitz obdržel šifrovanou zprávou z Ústředí, že se mu narodil syn.
Mužná slza skanula po jeho tváři při vzpomínce, že nebyl doma už 7 let.