mirek píše:bromden píše:Dle mého navíc "zdravý rozum", v souladu s přirozeným výběrem, velí především mít se dobře, košile bližší než kabát, et cetera...
Myslím, že zdravý rozum obsahuje také určité vzorce sociálního chování (sociální jako společenské, nemyslím teď ten u nás zdeformovaný a zprofanovaný význam tohoto slova). Tudíž velí taky nebýt ku..a kam až to jde, protože se to taky jednou může obrátit proti mně. Opravdu nevidím důvod odškodňovat každého, kdo si vrazí párátko ...., prostě kamkoli. Naopak bych přitvrdil v případech, kdy takový blb způsobí újmu někomu jinému - různé nehody z tzv. "nedbalosti", ve skutečnosti sobectví, bezohlednosti a lhostejnosti.
No, je třeba asi upřesnit dvě věci (teoretik by mne zabil, ben to zjednoduším až nepřípustně
):
1. bavíme se o situaci, kdy je třeba situaci řešit již k tomu uměle vytvořenými nástroji, tj, obecně situaci kdy samotná regulace mimoprávními normativními systémy - pravidly selhala (nezafungovala "slušnost", "morálka" ani "strach z společenského odsouzení" etc. teoretici by se zde mohli vyřádit...)
2. dochází k situaci, kterou je tedy třeba autoritativně řešit, tj. někomu je svěřena rozhodovací pravomoc (spojená s různými zárukami jeho nezávislosti), a před tímto rozhodnujícím orgánem mají dotčení možnost hájit svůj zájem ... a zde vzhledem k tomu, že lepší způsob, než jednoznačnou konfrontaci, s vymezením jejích pravidel, dosud nikdo nevymyslel, považuji tyto odsudky právníků spojené s apelem na jejich zdravý rozum jako dost mimo mísu, naopak naprosté vyhrocení jednotlivých zájmů poskytuje relativně největší záruky "spravedlivého" rozhodnutí...
(dosud - výše uvedené se vztahuje víceméně spíše k soukromoprávní oblasti, tedy - máme-li dva subjekty ve víceméně rovném postavení, tj. že jeden nerozhoduje o druhém)
3. Jde-li potom o jakýkoli "trest", nebo obecněji rozhodování o sporu "státu z moci úřední proti jednotlivci - rozhodováno státem" - tedy i, cituji, "v případech, kdy takový blb způsobí újmu někomu jinému - různé nehody z tzv. "nedbalosti", ve skutečnosti sobectví, bezohlednosti a lhostejnosti", musí být jednoznačně kladen důraz na ochranu onoho jednotlivce, přičemž toto - světe div se - je historicky opět relativně nejlépe zajištěno onou "konfrontační" metodou...
Tak do mně