Tak nahlédnem lehce pod "pokličku"
Takový malý výcuc, stále pracovní verze, s využitím vašich připomínek.
Žabák Kryštof
Ještě se rozhlédl po sourozencích, jestli nechce jít do světa někdo s ním, ale kdepak. Sestřička Fukajda se jenom parádila před zrcadlem, druhá sestra Pískalka se zase stále motala v kuchyni a pomáhala mamince. Starší bratr Píštěl zpíval ve sboru a chyběl by na koncertech a mladší bratr Fujárek, ten zase musel na zájezd se svou kapelou. A poslední sourozenec, Zelníček, dvojče Fujárka, byl nadějný fotbalista a nesměl vynechat žádný trénink, ani zápas. Tak se stalo, že se ke Kryštofovi nikdo nepřidal.
Rozhodnutí to bylo pevné a rodiče něco takového očekávali. Ostatně, měli to v rodě. Maminka mu zabalila do uzlíčku pár dobrot, tatínek mu hrdě poklepal na rameno a babička Jana mu podávala píšťalku. Spíš takovou maličkou flétničku se slovy: „Tuhle píšťalku měl tvůj pradědeček, když šel tenkrát do světa, tak jako ty. Dostal jí od svého dědy Píšťálka, který uměl čarovat. Ta píšťalka je opravdu čarovná. Když na ní budeš někomu hrát, tak usne. Prý mu několikrát zachránila život. Na, vezmi si jí a opatruj.“ Kryštof poděkoval a odskákal do světa.