maigretDíky za úžasný příspěvek a také za oživení vlákna (ani jsem netušil, že je).
Měl jsem možnost osobně mluvit s člověkem, který přežil svou vlastní smrt. Takže ve zkratce:
Vznesl se nad postel a viděl se jak leží dole . Všiml si, že má něco za zády, připomínalo mu to kmitající ruce ( říkal jsem mu jestli to nebyly křídla, ale nedokázal to přesněji popsat). Popisoval tunel, vedený spíše dolů a ve stěnách byly nepřijemně nastrčeny různé a zvláštní parohy(větve). Prosil Bytost o to, aby mohl zůstat a starat se o svou ženu a dítě, že ho potřebují. I když ležel v kómatu byl doma s rodinou a viděl jak všichni sedí v obýváku a baví se o něm(vzdálenost 50km) Dále byl u své sestry v Čechách( 250km)
Když mu hned po probuzení z kómatu říkali, že jeho sestra má novorozeně, říkal, že to ví, že tam byl s nima. Přesně popsal, kde kdo jak seděl a jak se věci měly!
Poučení ze zážitku: vůbec nemá strach ze smrti
Můj pohled na něho: úplně normální 40 ti letý chlápek, žádný fantasta a snílek, dál kouří cigára a rád si dá dobrou pálenku, žije pro rodinu, silný flegmatik
fanýsjen do nás
jenž ke klacku zahnutému
modloslužbu svou konáme
Jinak, já svou útěchu nalézám v četbě evangelií ( zrovna louskám Tomášovo) nebo bhagavatgítě, a taky ji občas nacházím v tichém usebrání.
):
Každý náboženství má svý drogy a každá droga má svého ducha, jehož svatost je na našem uvážení. Ewige Blumenkraft 
