Jako první auto jsem měl Fiat Cinquecento (příšerné, už nikdy více), pak Ford Mondeo Combi (dvoulitr, automat). Pak jsem si říkal že na ty krátké cesty na nádraží nebo na nákup to má hrozně velkou spotřebu a potřeba mít doma malou dodávku už pominula, takže Ford šel do světa a nahradil jej Renault Clio s takovou hybridní převodovkou co buď jezdí jako automat nebo se dá přepnout na sekvenční řazení. Ovšem s malým autem člověk na silnici nemá moc velký respekt od ostatních řidičů a mělo to pár věcí co jsem u velkého forda nemusel vůbec řešit, nebylo to zkrátka tak pohodlné. Nakonec to dopadlo tak, že jsme v rodině udělali s auty takový malý kulový blesk - táta si koupil Volvo S80, já dostal jeho Mondeo hatchback (opět dvoulitr, automat, r.v.2003) a Clio má teď moje sestra.
Jinak s tím Fordem jsem spokojený, je to pohodlné auto, nemusím se obtěžovat řazením, nemám problém s popojížděním v koloně, nemusím šaškovat s ruční brzdou při vyjíždění do kopce do vedlejší atd., v rámci možností to jde. Ovšem já stejně jezdím málo a hrozně mě to nebaví, na delší vzdálenosti vyrážím jen když to opravdu jinak nejde a bez navigace a předchozího nastudování trasy jsem poněkud ztracen...
Něco jako auto snů vlastně ani nemám, pro mě je důležité aby to bylo dostatečně prostorné, pohodlné a mělo to automat a klimatizaci...