Adopce na dálku

[Scalex]

Dávám sem na zvážení jedno téma a to je dálková adopce dítěte z Ugandy. Já už jsem takhle jedno dítě adoptoval spolu s lidmi z jiného komunitního serveru, ale možná by se tahle myšlenka zalíbila a uchytila i tady.

Nemám moc rád neprůhledné nadace, kam člověk přispívá a přitom netuší, kde jeho peníze skončí. Ostatně, ti z vás, kteří se zúčastnili akce Hrnky, dražby na SIFFFu nebo na Šumavském srazu, dobře vědí, že největší radost člověk má, když ví, kde jeho pomoc nebo dárky skončí. Proto jsem si zvolil občanské sdružení BwindiOrphans ( http://www.bwindiorphans.org ). Zabývá se adopcemi na dálku. Sponzor (nebo skupina sponzorů - aby se rozložily poplatky mezi více lidí) si zvolí dítě ze seznamu a tomu pak uhradí základní poplatek (4750 Kč). V tom je školné na celý rok, školní jídlo na celý rok, uniforma, boty a školní pomůcky. A také základní zdravotní péče. Ředitelka BwindiOrphans a její spolupracovníci jezdí s penězi vždy osobně do Ugandy do vesniček Bwindi a Soroti a vše zařizují na místě. Přímo zaplatí škole, kuchařům, ševcům, švadlenám a místní klinice. Takže se nestane, že by peníze skončily u nějakého místního mafiána.

Peněz je samozřejmě možno poslat více, dětem se pak kupují dárky a hračky (ovšem žádné bárbíny a transformers, zájem mají hlavně o míče, švihadla a podobně) nebo luxus největší - matrace (o té tam sní každé dítě, protože jinak spí přímo na zemi). Od dítěte pak přijde čas od času dopis (ve vesnici Bwindi se učitel s dětmi jednou za čas dostane k internetu a děti nadiktují svým sponzorům maily, ze Soroti chodí jen klasická pošta, protože tam internet ani elektřina není).

Ještě slovo o tom, co jsou ty děti zač. V první vlně adopcí to byli hlavně sirotci, jak už napovídá anglický název té organizace. Byly to děti, kterým rodiče zemřeli většinou na malárii nebo AIDS, nebo byli zabiti při nějakých rebelských válkách. V nynější vlně už se většinou o sirotky nejedná, ale vždy to jsou děti z extrémně chudých rodin. Z rodin zadlužených nebo vlastnících neúrodnou půdu. Nezřídka se stává, že si vdovu vezme nový muž, ale odmítne se starat o její předchozí děti. Ty pak musí živit ona a ne vždy je to jednoduché. Ostatně, když se podíváte na http://www.bwindiorphans.org do sekce "Děti" - ať už na ty adoptované nebo k adopci, tak si jejich krátké životní příběhy můžete přečíst sami. Můžu vám ale říct, že mi při čtení zhořkla fajfka v hubě, není to nic veselého.

Co adoptovaným dětem ten poplatek přinese? Především možnost chodit do soukromé školy. V Ugandě je školní docházka oficiálně dostupná všem, ale bohužel, v praxi je to tak, že v jedné třídě státní školy je třeba 150 dětí na jednoho učitele a absolutně není možné se dětem pořádně věnovat. Navíc starší děti často do školy nechodí, protože na to rodina nemá a to dítě se jí víc hodí jako pracovní síla v domácnosti. Tou adopcí se dá dítěti možnost chodit do soukromé školy, kde je max. 40 dětí na učitele, což už je úplně o něčem jiném. Navíc se v té škole učí kromě angličtiny, matematiky a dalších předmětů také mnoho praktických věcí, například si zkoušejí na školním pozemku pěstovat i jiné plodiny než to, co se tam tradičně pěstuje. Možná se tak nejedné rodině podaří zvýšit výnosy ze svých nuzných políček. Tou adopcí dítě také dostane nárok na jídlo. Je to sice jen kukuřičná kaše a jakási fazolová polévka (každý den stále dokola totéž), ale obsahuje to nejdůležitější, co děti k vývinu potřebují. I to je pro chudé rodiny velká pomoc, že se "zbaví" jednoho hladového krku a zbyde jim víc pro ostatní sourozence.

Ještě upřesním, že to sponzorství by měla být dlouhodobá záležitost. Samozřejmě, když dítě přestane být někým sponzorované, organizace se mu snaží zajistit sponzora nového a zatím se nestalo, že by nějaké dítě zůstalo na holičkách. V tom je výhoda té společné adopce. Kromě toho, že se ta částka rozdělí mezi více lidí na velmi snesitelné části, to má i tu výhodu, že když se následující rok kdokoli z jakéhokoli důvodu adopce nezúčastní, tak to za něj mohou ostatní "zatáhnout".

Já osobně mám z těchto adopcí dobrý pocit. Není to jen nějaká odeslaná DMSka, nejsou to peníze hozené do anonymní kasičky. Posíláte peníze konkrétnímu dítěti. Znáte jeho jméno, jeho životní příběh, máte jeho fotografii, dostanete od něj dopis a třeba i drobný dárek (nějaká rukodělná záležitost). Jste s ním propojeni, vy víte o něm, ono o vás. Vy se vzdáte trochy financí a někomu tisíce kilometrů od vás to třeba totálně změní život k lepšímu.

Kdybyste měli zájem se o projektu dozvědět něco víc, klidně se mě ptejte. Nebo se podívejte na články a videa na http://www.bwindiorphans.org (navzdory názvu je to web český). A pokud budete chtít jít do adopce, ať už sami, nebo jako skupina dýmkařů, budu mít velkou radost. A vy ji budete mít taky. Když jsem viděl dopis, který dostal jeden můj známý (ten mě k těm adopcím přivedl), tak jsem slzel, až jsem si napršel do fajfky. Věřte, že když vám přijde z Afriky dopis a na něm je neumělou dětskou rukou kostrbatým písmem vyryto "ey alama" (děkuji vám), tak je to zážitek, který ve vás zůstane opravdu dlouho.

[Fanys]

A co adopce na blízko?

[basa333]

já to vidím asi takhle: české děti mají také problémy, ale jsou to problémy, nesrovnatelné s dětmi v africe a jinde, kde jim jde opravdu o život a základní hodnoty. proto se kloním ke scalexovi a stránky té organizace jsem zatím ani neotevřel, protože mi "napršelo do fajfky" už teď - jsem na tohle strašná měkota. za sebe jsem okamžitě pro, ale chci takovouhle věc probrat i se ženou a ta je teď na týden pryč, takže definitivně se vyjádřím až potom.

[littlebull]

Jsem všema deseti pro.

[Fénix]

v tomto jsem sobec (anebo je to prostě jen jiný pohled na věc) ale já právě raději přispěji českým dětem než do Afriky, což je asi nějaký druh vrozeného pragmatismu (nejprve My a pak teprve Oni). Také při tomto druhu charity raději přispěji na všeobecný účet než konkrétnímu dítěti, protože na mě to působí trochu jako hraní na boha, kdy já vyberu které dítě, ke kterému nemám žádný vztah a rozhodnu, že se bude mít líp než ostatní, ačkoli si to nezasloží víc než oni (promiňte, nikomu to nevnucuju !) Něco jiného jsou padesítníky, dražba v Kašperkách, hrnky atd., tam je vztah k určitému místu dán.

Nestartuju flame, vážím si každého kdo pomáhá druhým, jen jako vysvětlení mého postoje.

[littlebull]

v tomto jsem sobec (anebo je to prostě jen jiný pohled na věc) ale já právě raději přispěji českým dětem než do Afriky, což je asi nějaký druh vrozeného pragmatismu (nejprve My a pak teprve Oni). Také při tomto druhu charity raději přispěji na všeobecný účet než konkrétnímu dítěti, protože na mě to působí trochu jako hraní na boha, kdy já vyberu které dítě, ke kterému nemám žádný vztah a rozhodnu, že se bude mít líp než ostatní

Ano, také se na to dá pohlížet takto, a osobně si myslím, že takovéto vyjádření svého názoru nebude podkladem pro flejmování.

[Sobpeta]

Jsem taky pro. V mém případě není o čem rozmýšlet.

[Scalex]

Fénixi, to je v pořádku, každý má pohled na charitu jiný a každý vidí svoje působení v charitě jiným způsobem - a žádný z nich není špatný. Pomoc je prostě pomoc, je jedno jestli africkému nebo českému dítěti. A právě tím, že každý cítí potřebu pomáhat někde jinde, se alespoň pokryje mnohem širší plocha. Rozhodně tvůj příspěvek nepovažuju za flame a dobře vím, že ti charita vůbec není cizí.

Jen musím poopravit to "hraní na boha". Ono je to trochu jinak. Ty děti, které jsou teď "nabízeny" k adopci, už vlastně mají tento rok své jisté. Poplatky za ně o Vánocích zaplatila sama organizace BwO a když si někdo dítě adoptuje, tak vlastně uhradí jeho "dluh" u této organizace (ve skutečnosti to dluh není - kdyby dítě nikdo neadoptoval, tak prostě dostalo ten rok jako dar od BwO). A to rozhodování, které dítě se bude mít líp - o tom taky nerozhodují sponzoři, ale lidé z BwO, kteří několikrát ročně jedou do těch vesnic, osobně se setkávají s lidmi, seznamují se s rodinami a jejich situací a sami vybírají děti, o kterých se domnívají, že to bude nejvíc prospěšné. Zatím se ještě nestalo, že by nakonec nějaké dítě zůstalo bez sponzora, "udají" se vždy všechny děti a teoreticky by tedy nemuselo být ono vybírání konkrétního dítěte. Jenže lidem z BwO jde právě o to, aby to nebylo anonymní, aby tam vznikl ten vztah sponzora, kterému není dítě lhostejné, a dítěte, které ví, že někde daleko je někdo, kdo mu nezištně pomáhá. Ano, mohl bych vzít peníze a poslat je "někam" a nic by se nezměnilo, taky by nějaké dítě získalo vzdělání a stravu. Ale mně třeba vyhovuje, že vím, že jsem spolu s dalšími pěti lidmi adoptoval osmiletou Sarah Amokol, mám její fotografii, budu se dozvídat její studijní výsledky, napíšu jí dopis a ona napíše mně (až se naučí psát). A možná se jednou všichni někde potkáme. BwO se o tento vztah sponzora a dítěte snaží proto, aby šlo opravdu o dlouhodobou záležitost. Adopce na dálku je vhodná pro ty, kteří opravdu mají v úmyslu sponzorovat to dítě delší dobu, třeba 7-8 let, případně i na střední škole (kde už jsou poplatky vyšší, protože střední školy jsou internátní). Čili tenhle druh charity je opravdu specifický a nedivím se, že mnoha lidem by prostě nevyhovoval a je férové to přiznat a nejít do toho a raději se angažovat tam, kde to člověku vyhovuje víc.

[Scalex]

Ještě malý doplněk - díky tomu, že lidé z Bwindi se mimo jiné zabývají i průvodcovstvím v Africe, tak část výdělků z této činnosti dávají na další věci související s těmi vesničkami, takže například se finančně podílejí na sponzorování samotných škol (údržba, nákup vybavení) a co se mi obzvlášť líbí: na škole, kam chodí děti sponzorované i nesponzorované docházelo k tomu, že sponzorované měli jídlo a nesponzorované na ně občas jen koukaly, protože rodiče jim zaplatili školu, ale už neměli na školní jídlo. No a lidé z BwO zasponzorovalo školní jídelnu, takže jedno jídlo denně tam dostane každý žák školy, i ten nesponzorovaný.

Jo a ještě jedna věc se mi líbí na té organizaci - nejde o organizaci náboženskou. Já nemám ¨vůbec nic proti víře (proti církvím už trochu jo), ale z náboženské charity občas vykukuje taková snaha "něco za něco"... tedy "my ti pomůžeme a ty si poslechneš naše povídání"... a já tohle (někdy nenápadné, někdy nápadnější) ovlivňování nemám rád.

[bigdragon]

ne ryze pragmaticky nehodlám sponzorovat a rozšiřovat početnou komunitu těchto případů. Abyste mi rozuměli nejde o žádný rasizmus nebo něco podobného. Jen si prostě myslím, že děti by měl mít pouze ten kdo je uživí. A bojím se doby kdy těchhle dětí bude tolik, že jim žádná charita nedokáže pomoci. Omlouvám se.

[Milos Cerman]

Já se tohoto taky nezůčastním.
Ale omluvat se proto nebudu.
Miloš

[Fanys]

Také si trochu rejpnu. Docela by mne zajímalo co stojí taková cesta do Afriky a z čeho se platí. U Klasika mám jistotu, že pro sebe nepoužije ani jeden padesátník.

[tifik]

Taky do toho nejdu. Musel bych tam jet a vidět to,. A možná mít i nějaké citové vazby, přece jen to není maličkost.

[Scalex]

Také si trochu rejpnu. Docela by mne zajímalo co stojí taková cesta do Afriky a z čeho se platí. U Klasika mám jistotu, že pro sebe nepoužije ani jeden padesátník.

Viz můj příspěvek ze 17:17, ředitelka té organizace jezdí do Afriky jako průvodkyně turistů, cestovní kancelář Livingstone (což je její zdroj obživy) je partnerem projektu, plus jsou v projektu další sponzoři (neadopční), kteří přispívají právě na ty cesty do Afriky nebo třeba na opravu školy.

Ta cesta do Afriky je vždy spojená s turistickou výpravou (právě pro tu finanční náročnost, tak aby se to vyplatilo a nebyl to jen několikadenní výlet), takže ředitelka tam jede třeba na měsíc, přičemž třeba 14 dní se věnuje turistům, jezdí s nimi po Ugandě, a 14 dní se zabývá prací pro BwO.

Samozřejmě, že něco z těch adopčních peněz nejspíš padne i na provozní věci, ale to já osobně považuju za normální (naopak, Klasikův seberozdávačný přístup považuju za nenormální 8^) ), protože pokrytí provozních nákladů nepovažuju za "použití pro sebe".

[Scalex]

Taky do toho nejdu. Musel bych tam jet a vidět to,. A možná mít i nějaké citové vazby, přece jen to není maličkost.

Na webu BwO je kupa videí ze života v Soroti a Bwindi, jsou tam záběry z té školy a také video z cesty adopt.rodičů do Ugandy.