Já jsem o své přezdívce kdysi napsal celý článek. Tento:
Moje přezdívka
Až příliš často (na můj vkus a na moji výdrž) se setkávám s dotazem, jak vznikla moje přezdívka.
Abych tedy ukojil tuto obecnou zvědavost a předešel této otázce ještě dříve, než bude vůbec vyslovena, předkládám tento textík, který naprosto vyčerpávajícím způsobem podává veškeré historické souvislosti, které mají k mojí přezdívce jakýkoli vztah.
Vše začalo jednoho sychravého podzimního, vlastně už téměř zimního dne roku 1989. Na náměstích zvonily klíče, vítr, prohánějící se ulicemi, strhával z výloh plakátky "Havel na Hrad", Rumunskem otřásaly nepokoje a v jedné třídě mladoboleslavského gymnázia zrovna probíhala hodina biologie.
Na programu byly toho dne cizopasníci. Tato roztomilá, inteligentní zvířátka, chytře využívající cizí práce k tomu, aby si řádně narvala pupky, našemu hrdinovi (ještě zdaleka ne Scalexovi), mimořádně učarovala. Obzvláště pak pětimetrová tasemnice, navinutá ve smyčkách v lahvi s lihem (není to krásné - celý život se nechat krmit a posmrtný život prožívat navěky zalit alkoholem ?).
Když pak náš mladý, sympatický hrdina zjistil, že hlavička tasemnice má takřka stejný tvar, jako přilby potápěčů z Verneovkových ilustrací, neodolal a jal se tento skvost vnést do svého sešitu (s pečlivě nalinkovanými okraji a obalený do neokousaného a nepoškrábaného igelitového obalu (jak tehdejší školní řád vyžadoval)).
Profesorka biologie Niklová (zjevně měla učit jiný předmět) tuto snahu malého chlapce s povděkem kvitovala a pro případné další zájemce o tuto problematiku uvedla několik latinských pojmů s tasemnicí souvisejících. Když pronesla památný výrok "A tadydlecta hlavička, ta se jmenuje Scalex" (a zmíněné slůvko zapsala na tabuli), našemu matlafouskovi div že srdéčko nezaplesalo ! "Ajta ! Toť věru přezdívka jak pro mne stvořená !"
/Intermezzo - koho to teď netrklo, měl by se podívat na můj profil/
Od této chvíle neřekl si tento mladěc jinak, než-li "Scalex". A dnes mu tak říkají i lidé, kteří jeho pravé příjmení třeba ani neznají. A lhostejno dnes, že v tom slůvku ta dobrá žena udělala chybu, neb tasemničí hlava zove se "Scolex", leč čas plynul a "Scalex" se natolik vžil, že zmíněné "Scolex" - mimochodem výraz temný a šeredný svým tvrdým "O" oproti veselému a rozpustilému "A" v chybném bratříčkovi - upadlo v zapomnění a termín stávající vyvolává kopřivku jen zdatným znalcům věd přírodních.