No, s autenticitou doutníků je to trochu složitější. De facto neexistuje možnost rozpoznat "fake" od originálu bez celkem komplexních znalostí ale HLAVNĚ zkušeností s danou značkou - zkrátka mít něco nakouřeno.
Moji přátelé jezdí na Kubu cca jednou za rok se potápět. Rádi mají samozřejmě i doutníky a rum. Situace tam je asi taková, že ve státní trafice nebo při prohlídce tabákové továrny máte možnost nakoupit originál doutníky, ovšem za cenu, která rozhodně není zase až tak atraktivní. Fidel je si dobře vědom toho, co je v současnosti jeho jedinou devizou a v podstatě jediným vývozním artiklem země, tudíž jsou právě značkové doutníky náležitě "omaštěné" ostrov nevyjímaje. Normální kubánec s platem sotva půl až jednoho papíru měsíčně si Cohiby v trafice v životě nekoupí, takže cena je více méně připravena pro movité západní zájemce. Taky se zaznamenaly případy, kdy "školená" obsluha trafiky prodá fake - to je ale někde v zapadákově, v mezinárodních hotelech, nebo vzorkových továrních prodejnách si to nikdo nedovolí. Je tedy nasnadě, že se falšuje a falšuje se neskutečným způsobem. Naprostý amatérismus je pak poptávat Cohiby na ulici od překupníků, to jsou na tuty vždy padělky.
Zatímco s J.L Piedra se při falšování asi sotva někdo bude zabývat, tak naopak u Cohib, Montecrist Partagasů, nebo R & J. naopak každý. Jsou tam za to samozřejmě velmi vysoké postihy a tresty a samotné předání pak mnohdy připomíná předávku kilogramu kokainu, ale přesto je to výnosný obchod, který se vyplatí dělat i s tímto rizikem. Krabička "Cohib" takto koupená tam pak přijde cca na tisícovku. Samozřejmě si vyslechnete pohádky o přebytcích z továren, desátcích atd - to jsou ale nesmysly. Určitě se něco kvalitního ven dostane, ale to by jste museli mít opravdu z prdele kliku, aby to byla zrovna vaše krabice. Taky záleží pochopitelně na značce, takže z moderní továrny na Cohiby se toho dostane ven opravdu naprosté minimum, zatímco třeba méně žádaný a známý Bolivar sehnat třeba půjde pravděpodobněji. Jinak konkrétně zn. Cohiba dodává II. jakost (nebo přebytky, chcete-li) členům kubánské vlády na jejich zasedání, takže pochybuju, že tam nějaký vrátný bude fasovat kabele čtyřletých Cohib.
Takže v podstatě jedinou a bezpečnou metodou jak přijít na ostrově ke kvalitnímu doutníku (značkovému) je nákup v hotelu, či továrně a nebo při odletu v duty free shopu, jak jsem ale říkal cena nebude rozhodně lidová. Další možností je (a tak to dělají i moji přátelé) značku neřešit, oslovit překupníka, nechat si otevřít krabičku z ní doutník ochutnat a pak se rozhodnout zda vzít, či nikoliv a to čistě na základě chuťových dispozic - samozřejmě jenom tuto a otevřenou krtabici, jinak s další zabalenou dostanete na tuty seno. Celý vtip je totiž v tom, že někteří padělatelé používají tabáky od místních venkovských pěstitelů, které jsou taky dobré a kvalitní a pokud daný zemědělec dobře ovládá zpracování a fermentaci jsou tyto cigára velmi dobré - je to jako u nás s vínem - od starého vinaře z vesničky na Moravě koupíte někdy stejně dobré víno jako v Salonu vín z Valtic a to za desetinu ceny. Nesmí jít ovšem o šejdíře a to platí asi v karibiku stejně, jako u nás v Evropě.
Pokud ovšem máte možnosti (zase hlavně ty finanční) je jediná bezpečná rozlišovací schopnost na padělky - i ty z Aukra - mít "nakouřeno". Prostě po třeba dvacáté vykouřené Cohibě, ještě nejlépe jednoho typu formátu Vás už nikdo nedostane. Ta chuť a její průběh jsou prostě nezaměnitelné. Konkrétně u Cohib je také možné se zaměřit na stavbu a provedení doutníku - hlavně krycího listu. Ten je naprosto jemný bez žilek, musí být jako kůže mladé ženy, hladký a pružný. Řeší se i takové detaily jako barva a pokud je k dispozici k nahlédnutí celá krabice a uvnitř to vypadá jak "barevná hudba" tak to rovnou zapomeňte, že by šlo originál... tam jsou dovoleny jenom naprosto nepatrné odchylky odstínů. Žádné fleky, vady, fakt jenom 105% kvalita. Tomuto všemu je úměrná samozřejmě cena.
Nejvíc se vždycky pobavím, jak se na Aukru nabízí zaručené "originály" a uvnitř krabice je přiložen kolek se samolepkou pohozený na hromadě hrbatých zkroucených palic
...chytrému napověz, hloupého kopni. Tyto doutníky vozí lidi většinou z dovolených a pak je tu prodávají. Koupí za litr, prodá za čtyři. ani se jim nedivím, většinou je to totiž fakt nekouřitelné a tak na tom alespoň něco trhnou.
Tyto výše popsané zkušenosti a postřehy nejsou taky vymyšlené, ale bohužel velmi draze zaplacené a vykoupené. Jednou přátelé přivezli v batohu asi 200 doutníků a plno rumu. Strašně slavili, že prošli celnicí bez kontroly a přivezli tolik "kontrabandu". Všichni jsme se hned sešli a začali pálit nádherné Montecrista v limitované speciální edici všechno ve zlatě, no já jako největší slaboch jsem zezelenal asi do pěti minut ostatní postupně odpadli asi do třiceti minut, fakt hrozné. Od té doby jsme poučení.
Chápu, že každý nemá možnost vykouřit dvacet Cohib aby nabral zkušenosti, ale právě o tom to není. Je potřeba si více všímat, můžete se hodně naučit i jenom prostým pozorováním drahých doutníků ve výkladech moderních humidorů v trafikách nákupních zón, tam jsou všechny známé značky v originální kvalitě vždy k dispozici. Je taky spousta jiných dobrých značek, chce to prostě hledat a zkoušet a taky nemyslet, ale vice vnímat.
Wehrner