Já osobně to mám třeba tak, že šňupu často a hodně... Zezačátku nos občas stávkoval a pak si zvykl, ale z vlastních zkušeností vím, že by se to nemělo přehánět. Až potom u mě následuje žvýkací tabák a nejméně kouřím dýmku...
Šňupání tady není tak rozšířené, ale věřím, že zejména v Anglii, Polsku a Bavorsku existují lidé, pro které je šňupání každodenním příjmem nikotinu tak jako tomu bylo i v minulosti. I u nás po celé 19. století bylo šňupání nejvíce rozšířené, pak následovala dýmka. Šňupací tabák byl také nejdražším výrobkem v trafice spolu s doutníky. V našich zemích se prodávalo skoro až kolem 30 druhů rakousko-uherského i zahraničního snuffu... Žvýkání tabáku (upadající u nás už od 1. světové války, ale v součastnosti zažívá renesanci), doutníky (pro svou cenu) a hlavně cigarety byly tehdy minoritní záležitostí... To se obrátilo až v 1. pol. 20. stol. s příchodem módy cigaret. Jakou lidi udělali chybu, zjišťují až teď... Ale vždycky se dá vrátit k tradicím...