Jelikož tu máme advent a s ním jako vždy každoročně, v dotěrnosti a marnivosti všudypřítomné výzdoby, je nám vytvářena řetězci či politiky iluze blahobytu, a to i přesto, že celá země se pomalu hrouží do sraček se vším všudy, tak jsem se i já nechal unést touto kouzelnou atmosférou vánoc a "šlahl" jsem se teda přes kapsu a odměnil se malým dárečkem - novým ořezávačem doutníků XIKAR Xi3 Titanium Black Cutter, abych se tak s vámi vzápětí mohl podělit o nabyté dojmy, poněvadž jsem se v předchozím vlákně vlastně nic, kromě zajímavé možnosti zařezávat doutníky žiletkou, nedozvěděl. Pojmu tedy již tradičně jako takový malý popis, nebo recenzi chcete-li.
Předem podotknu, že ačkoliv mě tento seřezávač stál v tento křesťanský čas opravdu dost nekřesťanský peníz, budu tak velmi kritický, i když to vyžaduje již značnou dávku sebezapření.
1) Výběr. Při výběru jsem vycházel z již dříve uvedených technických požadavků - tedy materiál, optimální náběh ostří, kvalitní mechanismus a odolný povrch. Design u mně nehraje až takovou roli, proto jsem šel po "cvikači" vyloženě účelově s důrazem na praktičnost a užitnou hodnotu. Jelikož jsem dost pragmaticky založený jedinec, tak jsem zrovna přeskočil tu řadu Xi I. a to z prostého důvodu, že má hlavní kloub nýtovaný, což defacto znemožňuje případnou sebemenší údržbu i při naprosto banální závadě - následné opětovné snýtování správným přítlakem, sehnání nýtu správného průměru atd. nemusí být úplně snadná záležitost. Možná vám připadám tak trochu jako maniak, ale už jsem řešil několik zaseklých ořezávačů, které pokud šly normálně rozšroubovat, tak po drobné opravě, či jemném přebroušení a přeleštění v podstatě slouží dodnes, kdežto většina nýtovaných skončila pro neopravitelnost v koši. Další řada Xi II. má sice středový šroub, ale má lakovaný povrch, s čímž mám také špatné zkušenosti a to tak, že povrch se relativně rychle, časem a nošením ošoupe a pak vypadá ořezávač trochu jako z popelnice a to nemám rád. Zbyla tedy řada Xi III., kde teda mám problém (i přes rozpor s první větou odstavce) s designem u půlky výrobků - to snad zdobili nebo dělají indiáni a ty jejich ornamenty v Apačském stylu mi nejdou k oblečení z tržnice, které nejraději nosím, protože bych si na bundě musel nůžkama udělat ty třásně a navléct na ně korálky. Nejvíc se mi líbil ten z leštěné nerezi, ale to za velkou louží asi vytušili, že jeho užitná hodnota bude nabíledni a proto stojí třikrát tolik než ostatní - škoda. Nakonec tedy i z důvodu toho, že mám rád pokrokové materiály tak jsem přeskočil ty obsesní dřevem vyložené ručky a volba nakonec padla na povrch "Titanium Nitride" tedy nitrid titanu, který je sice hnusný na pohled a vypadá jak okuje, ale se svým 9 stupněm Mohsovi škály tvrdosti patří bezpochyby k nejodolnějším povrchovým úpravám vůbec a tak se snad hned tak o něco nepoškrábe.
2) Nože - srdce ořezávače. Toto je asi nejhodnotnější část tohoto výrobku. Materiál vysoce jakostní nerezová ocel označovaná v US jako 440 s vysokým obsahem chromu, molybdenu a dalších legujících prvků, hojně používaná na kvalitní nože a ložiska. Povrch nožů je broušený, tloušťka je optimálních 1,4 mm a délka přepony ostří činí cca 5 mm - tedy ideální a pozvolný náběh. Koho zajímá úhel, nechť si to goniometricky vypočítá - hihihihi
Samotné střihání je opravdu radost, tady musím říct, že to fakt funguje a vynaložených prostředků netřeba litovat - tak to má vypadat. Jak vidíte na přiložených obrázcích 6 a 7 řez jde snadno, je velmi čistý a bez otřepů. Poprvé jsem se dokonce trochu lekl, protože jsem zvyklý z ořezávačů, které vlastním pořádně zabrat a špička letěla, k nevoli přísedících, kdesi k vedlejšímu stolu. Paráda.
3) Mechanismus. Ten je na tom trochu hůře, resp. jeho zajišťovací část. Vždy, když střihač odložíte a vrátíte se k němu třeba za den, zasekne se a čudlík k otevření nejde moc dobře uvolnit, jde to fakt hodně těžko. Jakmile však jednou cvikač otevřete, funguje pak hladce - nevím proč, je to divné - jakoby se rozpohybuje a pak šlape jak hodinky. Třeba mám špatný kus, nevím. Zkusím to příležitostně rozdělat a namazat mechanismus kapičkou teflonové nebo silikonové vazelíny. Doufám jenom, že se tam pak nebude moc držet bordel z kapes nebo tabák s mazáním ostřihovačů je to vždy ošemetné a chce to cit. Samotný střižný pohyb jde, ovšem naprosto excelentně a suprově. Nože po sobě běhají bez jakékoliv vůle. Zpočátku, když jsem viděl ten tvar ořezávače, domníval jsem se, že jde jenom o módní výstřelek, avšak po podrobnějším přezkoumání funkce, jsem dospěl k závěru, že jde o velmi sofistikované technické řešení, kdy nože běhají v kluzném ložisku na čepu, čímž lze zajistit právě ten precizní chod bez vůlí. V běžném gilotinovém ořezávači se nože pohybují v podélných drážkách a tam, z důvodu velkých třecích ploch, bez masivního mazání a přesnosti výroby těžko dosáhneme takové preciznosti chodu a uložení, jako tady v tom relativně jednoduchém "pantu". Pak se tyto nože běžně kříží a příčí, střih je doprovázen vždy určitým rozstřepením vzniklým právě těmito neduhy v uložení. Fakt dobře promyšlené a hlavně funkční.
Asi největší výtku bych měl k celkovému zpracování. Po rozbalení z "dárkové" krabičky nevalé kvality, mne hned zaujala celkem velká povrchová vada na horní části ořezávače - vidno na obrázku 4. No, nejsem zase tak háklivý, takže osobně toto zkousnu, dále ovšem pak odjišťovací šroub byl nešetrně namontován nějakými kombinačkami, čímž došlo k oděrkům a poškození jemného vroubkování i samotného nitridovaného povrchu, no a nakonec zmíněná vada odjišťovacího mechanismu, který má tendence se zasekávat.
Řeknu to asi takto, u výrobku za patnáct stovek, jehož nezpochybnitelnou úlohou je mimo střihání doutníků i určitá samotná reprezentace jeho majitele ve společnosti, jsou podle mého názoru toto velmi hrubé a neomluvitelné vady, i když převážně estetického charakteru. Nedovedu si pak vůbec představit, že bych svému dobrému příteli věnoval takto vzhledově defektní výrobek. To je opravdové faux pas.
Bohužel, konkurence je minimální a tak to výrobce asi neřeší - Made in Taiwan. Ale možná taky, že jsem měl jenom smůlu na horší kus.
Na závěr celkově uvedu asi toto: pokud hledáte především kvalitní, funkční ořezávač s důrazem na funkci a čistotu řezu + kouříte resp. ořezáváte opravdu hodně často, je Xikar určitě velmi dobrá volba a to i přes zmiňovanou velmi, opravdu velmi vysokou a nepřiměřenou cenu. Při stavu dnešní technologie a automatizace výroby, máte za stejnou cenu již celkem velkou hromadu Taiwanské elektroniky např. terový, technologicky nesrovnatelně výrobně náročnější, harddisk a nikoliv jenom jedny primitivní a ještě tak trochu nepraktické "nůžky". Holt je to však cena za luxus a relativně omezený počet stejně postižených uživatelů - potažmo zákazníků pro firmu jako je Xikar.
Wehrner