Poudačka o indických tabácích Six Photo (Kailash, Special, Motia, Begum Green, No.6, No.66) - bez recenzíBylo nebylo, před dvaceti lety jsem tak trošku ladil (neúspěšně
) milou slečnu, která prodával v ezotero-orient shopu. Určitě to znáte - čaje, vonné tyčinky, vyřezávané cetky, láska, mír a podobný sortiment. Všude byla všeobjímající vůně, složená z různých dílčích vůní, které dodnes neznám a nedovedu je pojmenovat. Té jsem se tenkrát načichal dost a dost. Proto mne nepřekvapilo, že moje vysněná představa jak budou indické tabáky vonět se naplnila a tyto tabáky mne zaujaly na první dobrou.
Všechny ty tabáky nesnesou srovnání s čímkoli co znám. Je to prostě samostatná kategorie. Barvy, mletí, aromatizace, síla nikotinu - to vše se vymyká obvyklým kategoriím. U většiny nejsem dokonce vůbec schopen ve směsi identifikovat tabák, takže bych to spíše nazýval šňupacím práškem.
Nejvíce mne zaujalo následující:
- Všechny tabáky jsou opravdu
extra jemně mleté a přesto se mi šňupou komfortně a nejsou polétavé. (Nesouvisí to s vlhkostí, protože Kailash a Special jsou avizované jako vlhké, ale já jsem je obdržel suché).
- Přes silnou aromatizaci a silný nikotin vůbec nedráždí v nose, neštípou.
- Všechny mají větší či menší míru sladkosti.
- Tabáky jsou oproti očekávání mentolovány přiměřeně a snesitelně (No.6 a No.66) nebo jen velmi mírně k podpoře vůně (všechny ostatní).
Nejvíc se mi líbí Kailash (včetně Specialu, který od prvního skoro nedokážu odlišit) a Motia.