stelton píše:Na druhou stranu to porad neni odpoved, proc si radeji nezapalit cigarko, plus minus nejake kvality a zapalit si dymku s tabakem nevalne kvality. Slo o to kourit dymku za kazdou cenu at v ni kourim cokoli (zjednodusene poza - jsem kurak dymky) ? Nebo to zhnuseni tehdejsimi tabaky prislo az pote co byla moznost ochutnat neco "lepsiho". Mozna zjednodusene - kdyz spousta starych dymkaru rika zeTaras byl hnus proc ho tedy vubec kourili - chapu nebylo nic jineho ale - proc tedy vubec delat cinnost jako je koureni dymky kdyz mi to v podstate nechutna....
Můj děda kouřil celý život dýmku. Zemřel v roce 1982, ve svých 81 letech bez zdravotních potíží, ve spánku. Nezažil jsem ho nikdy jinak, než permanentně s dýmkou v puse a to i v případech, kdy na chalupě na Šumavě stál ve vikýři a sklízeli sena. Nikdy nic nepodpálil. Kouřil Tebou zmiňované tabáky, Tarase, Novou zmes atd...Jednou do roka na přilepšenou si namíchal do toho "svého listí" paklík červené Amphory z Tuzexu, co dostal od rodičů k narozeninám. Ale to se spíš "ošíval", než by si lebedil. Zkrátka nebyl výběr! Spokojil se s tím, co bylo permanentně dostupné a co mu babička dovolila koupit
.
Peněz nebylo nazbyt.
Možná bych to přirovnal k tomu, co si mohl tenkrát kdo koupit za auto. Umělci (byl na to peníz) si dokázali dovézt auta typu Mercedes, Fiat, Renault atd...ze zahraničí, nebo koupit v ČSSR v Tuzexu. Obyčejný člověk našetřil třeba jen na Velorex, ale to jen v případě, že invalida, který měl na tyto tříkolky od státu přidělený poukaz, při koupi nového, mohl poskytnout svůj starší typ svému známému, kamarádovi, apod.
A pokud chtěl někdo nové auto, zadal si požadavek do pořadníku do Mototechny a čekal několik let, než na něj přišla řada. Pak si mohl vybrat mezi Trabantem, Škodou 100, Moskvičem, nebo Wartburgem - barva vozu byla na Mototechně, co zrovna nabídla.
Šlo tedy skutečně o pózu, nebo jezdit v čemkoliv?
Šlo tedy skutečně o pózu kouřit dýmku, nebo kouřit cokoliv?
Záleželo na financích, na co daný člověk mohl už z tak bídné výplaty ušetřit.
Zhnusení nad těmito vozy se změnilo převratem v roce 1989, kdy si každý mohl za stejné peníze dovézt auto ze zahraničí.
Zhnusení nad těmito tabáky se změnilo převratem v roce 1989, kdy si každý mohl za stejné peníze nechat poslat tabák ze zahraničí.
Nejsme oba dva od sebe věkově tak moc rozdílní, aby si tento okamžik neregistroval
.
Rekapitulace.
Taras a jiné lakocinky byly možná hnus, stejně jako jízda v Trabantu (nechci zde rozvíjet další debatu, zda je to hnus i dnes, zvláště pro milovníky vintage kategorií těchto dnes sběratelsky ceněných vozů).
Děda kouřil dýmku od svých - nácti let, nejprve asi nějakého spadaného listí (potřeba nikotinu - neměl jsem čas ho vyzpovídat, když zemřel, byl jsem prcek ve druhé třídě), později Tarase atd... Tedy dělal činnost, neboť nebylo nic jiného.
Stejně jako jezdila drtivá populace v Trabantech, protože na nic víc neměla peníze.
Obě sorty dělaly činnost, která jim usnadňovala život a potřebovaly svůj záměr ke spokojenému žití.
Možná jsem neuspokojil Tvé touhy po odpovědi, ale zase jsem se rád písemně vykecal