Závislost ?!

[dh]

Čím víc s tím mám zkušeností, tím míň věřím na fysickou závislost na nikotinu. Možná to existuje; ale je to určitě řidší úkaz, než se všeobecně má za to. A zcela jistě je to řidší úkaz, než se nám snaží namluvit monomani typu dr Králíkové.
Já jsem kouřil cigarety každodenně více než patnáct let, a když jsem se rozhodl přestat, pořídil jsem si nikotinové žvýkačky. Počítal jsem s tím, že absťák bude zlý. Míval jsem předtím docela děs z toho, že se třeba někde octnu bez cigaret, těžce jsem nesl, když mi okolnosti zabránily konsumovat "naplánovanou" cigaretu, třeba o velké přestávce ve škole.
Ale žádný absťák nebyl a žvýkačky po čase letěly do koše - šlo o překonání návyku, nikoli závislosti. Je možné, že zde mohou hrát roli geneticé faktory, jak naznačuje článek výše citovaný piterem:

to sou veci

http://www.novinky.cz/clanek/136695-ame ... abaku.html

Mimochodem, v článku jsou "příležitostní kuřáci, kteří si nevypěstovali návyk" označeni za "nezvyklý jev" - typická králíkovina. Z mých známých ze studií kouřili prakticky všichni a dnes skoro nikdo - nebo jen příležitostně. Prostě toho nechali - a nereferovali o tom jako o nějakém velkém vzepětí vůle. Je těch lidí určitě dost na to, aby se z toho dalo rozumně generalisovat.

Potíž je v tom, že králíkovití odmítají rozlišovat mezi extrémně silnými kuřáky (2 krabičky cigaretdenně apod.) - což je podle mne už poněkud patologické - a normálními kuřáky, kteří si občas dají dýmku či doutníček nebo kouří, řekněme, do deseti cigaret denně. Kdyby to začali dělat, jejich pojmové konstrukce se jim začnou hroutit. A jim nejde o to, popsat skutečnost - oni ji chtějí předělat. (Hm, neříkal tohle už někdy někdo? )

[Cifro]

dh
Ja sóhlasím bez výhrad. Ani šlak by to lepšie netrafil.

[BATRACHOS]

dh
No, potíž je spíš v tom,

že normální kuřáci, kteří si občas dají dýmku či doutníček, nejsou žádní normální kuřáci, ale statisticky tak bezvýznamná skupina, že je bojovníci proti nikotinismu neberou na vědomí.

Přiznejme si, že normální kuřák je v naší zemi ten s levnější krabičkou cigaret nebo papírky a tabákem, vyzbrojený průhledným plastovým zapalovačem. To je ta norma. A k ní je upřena hygienická pozornost. A tahle většina je dostatečně rezistentní k tomu, aby se s ní musel vést boj.

My jsme jakýsi marginální jev, třísky létající s kácejícím se lesem. FAjfkaři jsou prostě bráni jako minoritní podivíni, což je v zásadě pravda. KOlik vidíme v jakékoli hospodě fajfkařů a kolik cigareťáků? S fajfkou jsem většinou já sám... Takže na nás nebere ohled nikdo, ani cigaretoví normální kuřáci, ani militantní nekuřáci, protože všichni vědí, že prostě nemusí. Boj se vybojuje jinde.

Jiná věc jsou příležitostní doutníčkáři, těch je velice mnoho, ale jak Králíková správně předpokládá, nestojí jim ta občasná radost za to, aby se nějak namáhali. Oni to nepotřebují, nude je nijak bolet si již mnikdy nezapálit, a nebudou mít doma skříň plnou nekouřených fajfek. Zkrátka ti se neozvou a papírově jsou to pro Králíkovce nekuřáci.

[Rujir]

My jsme jakýsi marginální jev, třísky létající s kácejícím se lesem. FAjfkaři jsou prostě bráni jako minoritní podivíni, což je v zásadě pravda. KOlik vidíme v jakékoli hospodě fajfkařů a kolik cigareťáků? S fajfkou jsem většinou já sám... Takže na nás nebere ohled nikdo, ani cigaretoví normální kuřáci, ani militantní nekuřáci, protože všichni vědí, že prostě nemusí. Boj se vybojuje jinde.

Jiná věc jsou příležitostní doutníčkáři, těch je velice mnoho, ale jak Králíková správně předpokládá, nestojí jim ta občasná radost za to, aby se nějak namáhali. Oni to nepotřebují, nude je nijak bolet si již mnikdy nezapálit, a nebudou mít doma skříň plnou nekouřených fajfek. Zkrátka ti se neozvou a papírově jsou to pro Králíkovce nekuřáci.

Dokonale povedane. V domovskom podniku som znamy ako "ten s fajkou". Fajka je proste rarita. A myslim, ze v kazdom mensom meste je dostatocnou raritou aj cigara. Staci sa pozriet na sortiment v trafikach. Uz v Trencine, co je pomerne velke mesto, musi fajkar vyslovene trpiet. Takze ciaga a fajka je exotika, s ktorou sa proste nepocita. A mozno je to aj dobre. Len skoda, ze zakony sa tykaju tabakovych vyrobkov a nesustreduju sa vyslovene na cigarety.

[dh]

Batrachos:

Já měl na mysli taky, ne-li zejména, příležitostné nebo velmi mírné kuřáky cigaret - podle mých zkušeností je to docela běžný úkaz. Chlapi, co nekouří, jen dvakrát týdně v hospodě si dají k pivku pět cigaret. holky, co si v kavárně dají retko, cestou domů žvýkačku a pak týden nehřeší. Cigareta jednou denně jako součást kávového rituálu, a tak. Spousta lidí to tak dělá.

[BATRACHOS]

No, tak to se lišíme. Já takových moc neznám.
Ti, co se chovají podle Tvé deskripce, kouří doutníčky slimky, nebo viržínka, nebo ty ochucené s umělohmotnou špičkou.
Holky, co tohle praktikují, kouří buďto beedees, nebo mentolky.
Všeobecně se takhle většina chvá k marjáně, resp. skunku. Klasické cigarety takhle nekouří skoro nikdo (z mých známých).

[dh]

Toť paradox indukce.

[BATRACHOS]

Paradox snad ne

Asi jde o to, jaké typy jsme vzali do úvahy.
Samozřejmě vím, že diskáči/párťáci/klubáci - puberťáci/postpuberťáci si běžně k pivu nebo mixovanému Redbullu dopřejí i cigárko,
neb to jaksi patří k bontónu.

Ale mezi mými přáteli kolem třiceti a výš už to nedělá nikdo. A moji studenti, pokud vím, také moc ne. Buď cigarety kouří, nebo ne.
Výjimkou jsou některé holky, které s cigaretou trochu vystřízlivějí. Ty si ji dají, když se cítí stříklé, i když normálně nekouří. To ano.

[dh]

OK, tak "problém"?

Zkrátka neúplná indukce. Generalisujeme z jiných vzorků. Mezi mými známými se vyskytují výše popsané typy - a jsou to lidé, kteří se navzájem neznají, mají odlišná povolání apod.

Zkrátka, znám dost příležitostných kuřáků cigaret. Věkově jsou mezi čtyřiceti a padesáti, někteří starší. Moje máma - než toho nechala z různých zdravotních, s kouřením nesouvisejících důvodů úplně, kouřívala celý život jednu až dvě cigarety denně, vždy nějaké "lepší", ať to v té době znamenalo cokoli. Je jí přes 70.

BTW, hodně paseky v tomto nadělalo kolkování cigaret - holky zvyklé si čas od času koupit kusovku si musely koupit krabičku, pak jim bylo líto to nechat vyschnout.

[BATRACHOS]

Dvě denně už beru jako kuřáka. Slaboučkého, ale pravidelného. Ke kafi, po obědě - jak je to součást rituálu, je to u mne kuřák. Já také kouřím fajfku tak 2-3 týdně.

Mluvím o těch, co si zapálí fakt jen ve společnosti o víkendu a krabička jim vydrží víc jak měsíc, nebo naopak vyžebrají na skutečných kuřácích. Takoví kolem mne už nejsou - buď začali definitivně kouřit, nebo definitivně přestali.

[dh]

No, to už je verbální záležitost. Mně šlo o to, že po světě běhá spousa lidí, kteří v míře menší či větší, pravidelně či příležitostně (avšak dlouhodobě) kouří tak či onak tabák, aniž by to u nich vyvolávalo závislost, a pokud ano, pak pouze psychickou. Různí králíkovci nás přesvědčují o opaku, máme jim uvěřit, že kdo přičichne k tabáku, toho nemine (pomalá & bolestivá) smrt. Odvážím se tvrdit, že mezi konsumenty tabákového dýmu naopak tvoří ti skutečně závislí menšinu (byť tato menšina jistě konsumuje většinu tabáku).

[Fanys]

Moje žena kouří nepřetržitě od mládí a za posledních 30 let stoupla její denní spotřeba cigaret ze 3 na 5 ks. Nemám pocit, že by byla závislá. Když je třeba týden na návštěvě u rodičů, tak nekouří vůbec.

[BATRACHOS]

No, já bych byl opatrnější.

Závislosti jsou obecně převážně psychického rázu. Ty fýzické, jako u heroinu, jsou zcela výjimečné. Skutečně na lihu závislých alkoholiků jsem viděl minimum. Proto i ty zásvislosti, co mají prokazatelně ten tělesný návyk, jsou neřešitelné vždy v té psychické rovině.

[beda]

To já bych po svých experimentech s psychedeliky byl opatrnej spíše v hledání jakékoliv hranice mezi vědomím a tělem a nejen mezi nimi. Hranice podle mne existují jen jako nástroj lidské představivosti, užívaný pro vytyčení souřadnic pro lepší orientaci v kvantech prožitků, jejichž jsme nedílnou součástí. Stejně jako souřadnice existují pouze na mapách a ne ve skutečném terénu, tak hranice existují pouze v našich představách o světě, ne v něm samotném. Co se týče představy obecnosti, tak ta je snad skutečně vrcholem imaginace ega. Obecně prožívám snad jen obecní rozhlas. Život je mimořádně rozmanitý jev a snaha dát mu jakousi obecnost je aktem, který podle mne pramení z frustrace neschopností jedince pojmout kapacitu života v hylotropním stavu vědomí. Osobně dávám přednost před snahou o nalezení obecnosti v hylotropním modu, aktivitám vedoucím k přechodu do holotropního stavu vědomí, v něm se touha po zcelení fragmentů života naplňuje, sice ne navždy, ale to je jen dobře.

[Mack]

dobro došli ...